ROZVOJ KOMUNITY

Sociální kapitál se týká institucí, vztahů a norem, které utvářejí kvalitu a kvantitu sociálních interakcí společnosti. Stále více důkazů ukazuje, že sociální soudržnost je zásadní pro to, aby společnosti ekonomicky prosperovaly a aby byl rozvoj udržitelný. Sociální kapitál není jen souhrn institucí, které tvoří základ společnosti; je to lepidlo, které je drží pohromadě a vytváří různé prostředky k měření úrovně sociálního kapitálu v různých kontextech. Na svých webových stránkách uvádí, že měření sociálního kapitálu je důležité ze tří následujících důvodů:

​

(A)  Měření pomáhá učinit koncept sociálního kapitálu hmatatelnějším pro lidi, kteří považují sociální kapitál za obtížný nebo abstraktní;

​

(b)  Zvyšuje to naše investice do sociálního kapitálu: v éře řízené výkonem bude sociální kapitál při přidělování zdrojů odsunut na druhořadou úroveň, pokud organizace neprokáží, že jejich úsilí o budování komunity přináší výsledky; a

(C)  Měření pomáhá nám, našim sponzorům a komunitním organizacím budovat více sociálního kapitálu.

Vše, co zahrnuje jakoukoli lidskou interakci, lze prosadit k vytvoření sociálního kapitálu, ale skutečná otázka zní, zda se tím vytváří významné množství sociálního kapitálu, a pokud ano, jak velké? Stojí konkrétní část našeho programovacího úsilí za pokračování, nebo by měla být zrušena a přepracována? Vedou mentorské programy, hřiště nebo sponzorské blokové večírky typičtěji k větší tvorbě sociálního kapitálu? Budování sociálního kapitálu v lidech, které svou prací podporujeme, nám usnadní práci.

​

Překlenovací kapitál, vztahy s lidmi, kteří nepatří k naší primární sociální skupině a s nimiž nesdílíme naši primární sociální identitu, je možný, když lidé uznají, že mají více „identit“. Pokud se vidím pouze jako např. bosenský Chorvat, pak se mohu cítit antagonisticky vůči muslimským Bosňákům a bosenským Srbům. Ale pokud se také dokážu vidět jako sociální konzervativec, inženýr, fanoušek volejbalu a jazzové hudby, pak mám také věci, které mohu sdílet s ostatními v Bosně a Hercegovině.

Další možností pro společnou řeč je společné pohlaví, nebo podobný věk (a tedy podobná generační kultura), požitek z hor nebo rybaření či dobrého jídla. Poznání, že já – a ostatní – máme mnohonásobnou identitu, umožňuje množství průřezových vazeb a vztahů, které vytvářejí hustou sociální strukturu. Silná společnost má pravděpodobně jak mnoho spojovacího kapitálu, tak překlenovacího kapitálu. Účinné budování míru by vedlo k většímu propojení, ale zejména k většímu přemostění sociálního kapitálu.

I když se v posledních letech hodně mluvilo o „křehkých státech“, a tedy o velkých investicích do přestavby. státu“ (viz níže), teprve v poslední době se více pozornosti věnuje „stavu společnosti“ (např. Zoellick 2008). Jak tedy jako mírotvorci hodnotíte „stav společnosti, tj. a povaha jeho sociálního kapitálu? A pokud možná objevíte hluboké úrovně nedůvěry, fragmentace, rozdělení, individualismu, jak potom vytvoříte nebo znovu vytvoříte určitý stupeň sociální soudržnosti? Je to něco, k čemu může externí aktér přispět? Za jakých podmínek a jak?

​

Woolcock šel nad rámec Putnamova rozlišení mezi „vázacím“ a „překlenovacím“ kapitálem a přidal „propojovací kapitál“. Pokud je vazba silnou identifikací s těmi, kteří jsou považováni za „blízké“, tj. součástí seskupení, do kterých člověk patří a které mají tendenci definovat primární identity, pak překlenovací kapitál pro Woolcock souvisí s vazbami, které máme s lidmi, které potkáváme. s jistou pravidelností, i když nemusí nutně moc dobře vědět, jako jsou známí, kolegové v práci atd. Propojování kapitálu se pak týká vztahů – a předpokladů, které je utvářejí, s množstvím lidí, kteří jsou nám do značné míry cizí. Mír začíná, když přijmeme ty, kteří nejsou součástí našeho náboženství nebo kultury.  

​

.